Bavili jsme se s organizátory, kteří chtěli vyhovět všem návrhům od účastníků nebo sponzorů. Jejich akce narostly do nesourodých programů, kde nikdo nevěděl, o čem celá akce vlastně je.

Program, který šel všemi směry

Michaela Černá plánovala workshop o základech grafiky pro 20 začátečníků. Týden před akcí jí volal sponzor s návrhem přidat blok o marketingu. Další účastník chtěl sekci o fotografii. Další se ptal na video editing.

Přidala všechny tři bloky. Akce trvala šest hodin místo tří, účastníci odcházeli postupně, protože neměli čas. Grafický blok se zkrátil na 40 minut – nikdo se nenaučil nic konkrétního.

Aktivity bez spojitosti

Petr Konečný organizoval networking večer. Jeden účastník navrhl přidat kvíz, jiný chtěl prostor na krátké prezentace projektů. Petr řekl ano oběma. Večer měl networking, kvíz, prezentace a diskuzi – každá část trvala 20 minut.

Lidé si nestihli vyměnit kontakty ani dokončit žádnou konverzaci. Odcházeli dřív, než skončil poslední blok.

Původní záměr jako filtr

Hana Marková dnes zapisuje jeden cíl akce na začátku příprav. Každý návrh posuzuje: pomáhá to dosáhnout tohoto cíle. Pokud ne, návrh odmítne s vysvětlením. Ztratila dva potenciální sponzory – ale její akce mají konzistentní obsah a lidi zůstávají do konce.

Všichni pět shodně říkají: říct ne je část organizace. Akce s jasným záměrem funguje lépe než akce, která se snaží vyhovět každému.